Tak mám konečně svůj nový blog o cestování do Švýcarska. Těším se jak malý kluk, až Vám tu budu psát něco o Švýcarsku. Takových míst v Evropě dnes už moc není, tak pěkné počtení, eventrip si zavazuje pohorky a vydává se na cestu...:-)

Cestuju dnes Voralpen Expressem z Luzernu do St.Gallenu. Taková cesta vlakem ve Švýcarsku, to je balzám na duši. Vždycky když váhám, zda se nemám vrátit žít trvale do Čech, po cestě vlakem tento nápad odkládám do šuplíku. Vlak je čistý, sedačky pohodlné a z okna se neustále nabízí nová panoramata. Jsem zvyklý ve vlaku pracovat, ale dnes mě pohledy mých očí neustále ubíhají z okna ven. Ano, všichni víme že Švýcarsko má krásnou přírodu, hory, jezera, louky, pasoucí se krávy a ideálně nahoře modré nebe. Ale co dělá Švýcarsko unikátní jsou hlavně malá městečka a obce. Jsou neskutečně malebná, upravená a lidé, co v nich žijí se starají o své okolí a ctí tradice. Není to přece žádný kumšt, aby to takhle jendou vypadalo u nás doma, říkám si často. Snad se toho dočkám...

Je 8.prosince, kolem poledne, je čas oběda. Ve Švýcarsku se rodina většinou i v týdnu schází na oběd doma. Jedna z mnoha tradic, která zde přežívá generace. Vlak míjí cíp curyšského jezera, jsme v Rapperswilu. Podél vlakové trati právě proběhl již několikátý běžec na své pravidelné tréninkové trati, kousek dál hrají dva senioři stále venku tenis.

Je 8.prosince, po předvánočním shonu ani památky. Nákupních center tu moc není, zato více upravených chodníků a parků. Život tu probíhá tak nějak klidněji, organizovaněji. Inu Švýcarsko. Já se ale už těším na vánoční čas v mé milované Praze. Inu některé věci nám Čechům Švýcarsko nenahradí. Nebo ne, co myslíte?

Váš Honza Plachý